Vážená tazatelko,

zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci přestávku v práci na jídlo a oddech, a to nejpozději po 6 hodinách nepřetržité práce. Poruší-li zaměstnavatel tuto povinnost, hrozí mu ze strany inspekce práce pokuta do výše 1 mil. Kč.

Zaměstnanec, který odpracuje méně než 6 hodin, nárok na přestávku ze zákona nemá, nic však nebrání odlišné dohodě se zaměstnavatelem. Přestávka v práci na jídlo a oddech se nepovažuje za výkon práce a nezapočítává se do právní doby, proto za ní nenáleží mzda. Přestávky v práci se neposkytují na začátku a na konci pracovní doby.

Dle ustanovení § 163 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění vyhlášky č. 385/2015 Sb. přísluší zaměstnanci za každý kalendářní den pracovní cesty stravné nejméně ve výši 70 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin. Částka stravného se od roku 2008 každý rok zvyšuje. Nárok na stravné jako cestovní náhradu vyplývá ze zákona. Trvá-li pracovní cesta kratší dobu než 5 hodin, nárok na stravné nevznikne.

Stravenky patří mezi nepovinné příspěvky zaměstnavatele na stravování zaměstnanců. Zaměstnavatel se může na základě vlastního rozhodnutí podílet na zajištění stravování zaměstnanců ve formě stravenek a stanovit jednotná pravidla pro jejich poskytnutí pro všechny zaměstnance. Tedy na stravenky jako takové nemá zaměstnanec zákonný nárok.

Zaměstnavatel je ze zákona povinen umožnit mu pouze čerpání přestávky v práci na jídlo a oddech.

Příklad: Zaměstnavatel se rozhodne, že jedinou podmínkou pro poskytnutí stravenky za pracovní den bude odpracování zaměstnancem alespoň 6 hodin. Zaměstnanec stráví v kanceláři 2 hodiny, poté absolvuje oběd v trvání 0,5 hod, a poté odjede na pracovní cestu, která trvá 4,5 hodiny. Zaměstnanec odpracoval 6,5 hod. Má nárok na stravenku, neboť odpracoval víc jak 6 hodin, které zaměstnavatel určil jako hranici pro poskytnutí stravenky, ale nemá nárok na stravné, protože jeho pracovní cesta trvala dobu kratší než 5 hodin.

 

Související