Jednou z příčin pádu komunismu byla nespokojenost veřejnosti se stále zřetelnějším faktem, že se Československo ekonomicky i sociálně propadalo až na chvost průmyslově vyspělých zemí. Hned po 2. světové válce se ČSR a Rakousko výší HDP podle parity kupní síly na osobu nelišily, ale koncem 80. let dobové propočty Prognostického ústavu ČSAV ukazovaly pokles zhruba na polovinu rakouské úrovně, s čímž bylo spojeno i zaostávání ve školství a zdravotnictví.
Základem propadu byla – provázaná s centrálním plánováním a potlačením soukromé iniciativy – nízká produktivita práce. V porovnání se Švédskem, tehdejším vzorovým sociálním státem, dosahovala jen 53 procent. Od 70. let definitivně zaostala technická úroveň málo specializovaného a na nenáročné trhy zaměřeného průmyslu. A aby zbylo na spotřebu, musela vláda v rozpočtu snižovat podíl investic, které zčásti stejně šly na budování zastaralých provozů.
Ekonomiku navíc tížila studená válka, a to nejen náklady na zbrojení. Výbor COCOM při NATO například nedovoloval vyvážet ze západních zemí počítače a další vyspělé stroje a přístroje. Jak se žilo v roce 1989?
Připraveno ve spolupráci s týdeníkem Ekonom.
