Polský premiér Donald Tusk byl na summitu Evropské unie zvolen do čela Evropské rady, tedy takzvaným unijním prezidentem, který řídí vrcholné schůzky členských zemí. Od prosince nahradí Hermana Van Rompuye, jenž rozhodnutí oznámil na Twitteru.

V čele evropské diplomacie Catherine Ashtonovou vystřídá italská ministryně zahraničí Federica Mogheriniová, uvedl také Van Rompuy. Italku, která se tak stane místopředsedkyní budoucí Evropské komise, ještě musí ve funkci potvrdit Evropský parlament.

Blog Martina Ehla

Jmenování polského premiéra Donalda Tuska předsedou Evropské rady, tedy prezidentem Evropské unie, je pro Polsko samotné velkou výhrou i velkým průšvihem. Na jedné straně je tak oceněna role šesté největší členské země v evropské integraci. Jak poznamenal komentátor Bartosz Weglarczyk v deníku Rzeczpospolita, „nominace Donalda Tuska nás všechny vzdaluje Východu a přibližuje Západu“. Myslel tím Poláky, ale tu větu můžeme směle vztáhnout na celou střední Evropu.

Pokud jsme chtěli mít v čele unie silný hlas nových členských zemí, tak tady je, i když Tusk bude mít velký handicap v tom, že ovládá kromě němčiny pouze angličtinu (a to nijak oslnivě) a ne francouzštinu. Předseda Evropské rady je totiž především zákulisní vyjednavač a hledač kompromisů mezi osmadvaceti členy EU. Herman Van Rompuy v tomto ohledu nasadil laťku poměrně vysoko.

Celý blog čtěte ZDE.

Van Rompuy rozhodnutí summitu nejprve oznámil na Twitteru. Na následující tiskové konferenci prohlásil, že oba kandidáti dostali plnou podporu členských zemí. Bylo to prý pro něj velmi důležité, proto absolvoval několik kol vyjednávání. Nominace Mogheriniové byla podle něj učiněna také v dohodě s šéfem budoucí Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem. Jeho tým by měl začít pracovat 1. listopadu.

Rozhodnutí o obou nominovaných není překvapení, jejich jména se v diskusích před nynějším summitem opakovala stále častěji. Přesto se na nominaci Mogheriniové v létě minulý unijní summit shodnout nedokázal, některým zemím tehdy vadil její údajně příliš měkký přístup vůči Rusku. Tuska zase někteří kritizovali za poměrně slabou jazykovou vybavenost.

Podle Van Rompuye budou pro Tuska největšími výzvami stagnující ekonomika EU, krize okolo Ukrajiny a Ruska a místo Británie v Evropské unii. "Tři otázky, které budou od Evropské rady vyžadovat jasné vedení," poznamenal Van Rompuy. Tusk bude také předsedat jednáním zemí eurozóny, přestože Polsko společnou měnu nepoužívá.

Výběr Tuska je podle českého premiéra Bohuslava Sobotky úspěchem spolupráce zemí Visegrádské skupiny (Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko) a také potvrzením její váhy jako evropského aktéra. "Vítám, že strategie České republiky byla úspěšná. Prosadil se kandidát, kterého jsme navrhli a podporovali," uvedl Sobotka. Od počátku vyjednávání podle něj Praha trvala na tom, aby se na jedné z vysokých pozic objevil zástupce takzvaných nových zemí EU, tedy států ze středu a východu unie.

Sobotka se přitom v minulosti přímo pro polského premiéra jednoznačně nevyjadřoval a hovořil obecně o zájmu, aby jednu z pozic měl východoevropský politik. Na letním unijním summitu naopak připustil podporu Tuskovu krajanovi a polskému ministrovi zahraničí Radoslawu Sikorskému u funkce, kterou nakonec získala Mogheriniová.

Tusk novináře oslovil v polštině. Označil se za politika ze země, která hluboce věří ve význam spojené Evropy. "Jsem přesvědčen, že k EU neexistuje inteligentní alternativa," prohlásil Tusk. Připustil, že výzvy, které stojí před unií nyní, do prosince nezmizí. Jeho premiérské zkušenosti prý ukazují, že fiskální disciplína a ekonomický růst nejsou v rozporu. "Budeme hledat, jak tyto cíle zkombinovat," řekl sedmapadesátiletý politik.

Podle Tuska musí EU v krizích, jako je Ukrajina či Libye, najít společný hlas. "Musíme spojit síly. Svým sousedům na východě a jihu pomůžeme, pokud budeme schopni zaujmout společnou pozici. Musíme být odvážní a odpovědní, k překonání výzev v sousedství EU je důležitý selský rozum i představivost," myslí si.

Podle něj také není možné představit si Evropskou unii bez Británie. Je proto prý možné nalézt dohodu nad návrhy reforem unie, které předkládá britský premiér David Cameron. Dosavadní šéf polského kabinetu se v této souvislosti zmínil například o problematice volného pohybu pracovních sil.

Krize na evropské půdě

Jednačtyřicetiletá levicově orientovaná italská politička Mogheriniová podotkla, že nynější krize představují pro EU velké výzvy. "Máme krize okolo Evropy, máme krize na evropské půdě. Od Iráku a Sýrie přes Libyi... Když v Bruselu roztočíte kompas, krize a utrpení jsou všude okolo," poznamenala s tím, že si je vědoma náročnosti své budoucí funkce.

Tusk se také vyslovil pro odvážné, ale zároveň rozumné a efektivní řešení ukrajinské krize. Mogheriniová zase připomněla, že snahou EU bylo zprostředkovat dialog. "Ještě bude čas diskutovat, zda tento přístup bude mít úspěch. V těchto hodinách se zdá, že tomu tak není," poznamenala. Proto se prý musí EU při práci na dalších sankcích snažit udržet otevřené diplomatické kanály. "Je naším úkolem udělat oboje a doufat, že moudrá kombinace bude efektivní. Což dosud nebyl ten případ," dodala.

Unijní summit, který dnes o obou personálních otázkách rozhodl, bude večer ještě řešit právě možné přitvrzení protiruských sankcí.

Tusk je premiérem už sedm let

Tusk stojí v čele polské vlády od listopadu 2007, kdy jeho Občanská platforma přesvědčivě zvítězila v předčasných volbách. Svůj úspěch Tusk zopakoval v roce 2011, a stal se tak prvním polským premiérem od pádu komunismu, který obhájil úřad.

Je představitelem liberálního proudu polské politiky. Při svém nástupu do úřadu premiéra mimo jiné slíbil, že Polsko dovede k přijetí eura, zlepší vztahy s Německem a Ruskem. Na podzim 2005 kandidoval v prezidentských volbách. Ačkoli byl považován za favorita, ve druhém kole jej nečekaně porazil Lech Kaczyński.

Již během studia historie na gdaňské univerzitě se začal angažovat v opozičním hnutí a v roce 1980 se stal jedním ze spoluzakladatelů Nezávislého studentského svazu. Angažoval se rovněž v opozičním tisku a aktivně se účastnil protestních shromáždění. Po zavedení výjimečného stavu v roce 1981 byl vyhozen z práce.

Mogheriniová je nejmladší poválečnou ministryní

Mogheriniová jako nejmladší poválečná italská ministryně zahraničí do křesla usedla letos v únoru a stala se teprve třetí ženou v této funkci. Její jmenování bylo přijímáno s rozpaky, zejména kvůli nízkému věku a nedostatku zkušeností. Mogheriniová ale začala velmi aktivně a procestovala řadu zemí, kam létá ekonomickou třídou.

Již za studií se angažovala v kampaních proti apartheidu, genderové diskriminaci a jaderným zbraním. Postupně pak od radikálně levicových názorů přešla k levému středu. Členkou Demokratické strany je od jejího vzniku v roce 2007. Několikrát zasedala v jejím předsednictvu, od prosince 2013 je členkou předsednictva pověřenou mezinárodními vztahy.

Léta udržovala kontakty s americkými demokraty, je velká příznivkyně amerického prezidenta Baracka Obamy. Letos začala na internetu kolovat nedatovaná fotografie, na níž je Mogheriniová s rudým šátkem na krku po boku někdejšího palestinského prezidenta Jásira Arafata.

Související