Drobný akcionář - majitel, nebo hmyz?

Tuzemští drobní akcionáři dostávají postupně různé nálepky. Jednou jsou to šťastlivci, kterým se dostalo zadostiučinění po letech komunistického okrádání, potom z nich byli naivové, kteří se nechali nachytat na jistotu desetinásobku, následně zas ti, kteří si při bankrotech zaslouží větší ochranu než velcí vlastníci.
Poslední nálepka označila minoritní akcionáře za "vyděrače", kteří znepříjemňují skutečným podnikatelům rozvoj firmy a chtějí ze svého zanedbatelného podílu v podniku vyždímat, co se dá. Jednou z variant, jak docílit většího zisku, než malému akcionáři náleží, je blokování valných hromad z nejrůznějších formálních důvodů, označované anglickým výrazem greenmailing. A jsou tací, kteří ho umějí dokonale využívat.
Odvetou velkých akcionářů se stal zákon, který umožňuje vyvlastnění malých. A to za podmínek, které označuje Evropská komise jako spodní hranici, pod kterou už je možné hovořit o diskriminaci.
Drobný akcionář tak ovšem začal být zase "postiženým chudákem" a poslanci se mu vydávají na pomoc - dnes se na schůzi sněmovny bude hlasovat o znovuposílení jeho práv.
Odborníci upozorňují, že se u nás přístup k drobným akcionářům mění příliš často - a často bez ohledu na ekonomické důvody. "Takové sinusoidy jsou v Česku povýtce politické, či spíše mocenské povahy," říká hlavní ekonom Raiffeisenbank Pavel Mertlík. Za hlavní důvody zmíněných zvratů označují ekonomové faktory: jednak Čechy nikdo k pochopení práv akcionářů nevychoval a jednak je drobných akcionářů díky kupónové privatizaci moc.
"Není proto divu, že řada vlastníků, kteří skutečně denně žijí fungováním a plánováním rozvoje firmy, označuje minoritní akcionáře za obtížný hmyz," říká finanční analytik jedné nadnárodní auditorské firmy. Za problematické označuje hlavně dvě skupiny malých akcionářů - první trpí představou, že je velký vlastník, a priori odírá a chce podvést. Druhou, nebezpečnější skupinu, tvoří greenmailingoví profesionálové, kteří mají všechny potřebné informace a plné moci od kupónových akcionářů. Takto vybaveni se snaží paralyzovat chod společnosti s vidinou odprodeje akcií vysoko nad tržní cenou.
"Pokud firma dodržuje pravidla a dobře se na valnou hromadu připraví, nemůže být ohrožena," oponuje šéf ekonomického výzkumu Akademie věd Jan Hanousek. V zájmu společnosti už dnes podle něj zákon dovoluje odmítnout zdržovací taktiky při valných hromadách. Akcionář má samozřejmě právo domáhat se svých práv u soudu, o to ale, jak dokládají zkušenosti mnoha firem, zmíněným "profesionálům" vůbec nejde.
V čem je tedy aktuální problém? "Jde i o to, kdo určí cenu. Současná praxe nahrává velkým akcionářům," říká ekonom Jan Schiesser z firmy Atlantik FT. Právě hlavní akcionář totiž podle zákona určí a zaplatí znalce, který stanoví výkupní cenu pro malé akcionáře. "Změnil bych to tak, aby znalce vybrala Komise pro cenné papíry nebo soud," říká Schiesser a další ekonomové jeho názor potvrzují. "V Německu je výkupní cena stanovena při arbitrážním řízení," uvádí příklad Hanousek.

Pravidla pro vytlačení menšinových akcionářů