Kolem světa za 80 tisíc? Studenti to umí i levněji!

Kolem světa za 80 tisíc? Studenti to umí i levněji!

Většina studentů se potýká s finančními problémy, a tak když chtějí jezdit po světě, nezbývá jim než se obejít bez cestovních kanceláří.
Student kartografie Michal Krátký, který se právě vrátil z dvanáctidenní dovolené po Slovinsku v ceně dva a půl tisíce korun, a který v říjnu během tří týdnů hodlá procestovat Turecko za osm tisíc včetně zpátečního letadla, má pro to své důvody. "Až skončím školu a budu vydělávat, tak budu mít peníze na komfortní cestování, ale zase nebudu mít potřebný volný čas. Takže jestli chci procestovat svět, nezbývá mi než to udělat teď a za co nejméně peněz."
Ačkoliv řada lidí má strach z toho, že by jela stopem byť jen z Prahy do Brna, jet autostopem například do Chorvatska a ležet jen u moře se za hrdinství nepovažuje. Mezi studenty vysokých škol se totiž najdou dobrodruzi, kteří ve třech odjedou na dva měsíce stopem do Pákistánu chodit po horách. Za celkové náklady kolem 15 tisíc korun na osobu.

Důležité je připravit se

A to platí pro jakékoliv cesty. Základem všeho je důkladná příprava a informovanost. "Vstupem do cestovní kanceláře sice člověku vše naservírují až pod nos, ale stojí to zbytečné peníze," říká Krátký. To, že se nedá odjet ze dne na den, potvrzuje i Michal Schneider, účastník pákistánské výpravy. "Nejdříve se musí vyřídit víza do Turecka, Íránu a Pákistánu. Na to si člověk musí nechat tak měsíc." Problém nastal až při zpáteční cestě. "Zařadili si nás tam totiž jako horolezeckou expedici a chtěli po nás speciální povolení," dodává Schneider.
Dále je nutné vyřídit si povinné očkování, nakoupit léky proti malárii a zabalit si. "Jeli jsme nalehko. V batohu byly jen dvě trička, kraťasy, spacák, alumatka a teplé ponožky. Kalhoty jsme si kupovali až v Turecku, bylo to tam levné," vzpomíná Schneider. Cestu z Prahy do Pákistánu zvládli tři kamarádi za 12 dní. Autostopem, často rozdělení po jednom, dojeli až na íránskou hranici. Odtud se už pohybovali pomocí autobusů - stálo to totiž jen pár dolarů a jako studenti měli na studentskou ISIC kartu 50procentní slevu. Do celkových nákladů kolem patnácti tisíc korun spadalo následující: deset tisíc korun za dolary v hotovosti a tři tisíce za všechna potřebná víza. Zbytek představovaly léky a látky na úpravu vody.
Důležité je pojistit se, ačkoliv v některých případech je pojištění k ničemu. "Chtěli jsme ho využít, když jsem se dostal do nemocnice s těžkým průjmem. Paní z jedné české pojišťovny však nebyla schopná zavolat zpátky do Pákistánu, takže nakonec nám místní doktor výdaje za léčbu odpustil a měli jsme to zadarmo," popisuje problematický okamžik Schneider.

Láká hlavně Východ

Student pražské Vysoké školy ekonomické Filip Černý na svých stránkách popisuje cesty doprovázené fotografiemi po Nepálu, Indii, Sýrii, Egyptu, Izraeli a Uzbekistánu. "Hodně se teď jezdí do Maroka, Íránu a na Bajkal," říká. Východ láká hlavně kvůli odlišné kultuře a malému počtu turistů. Navíc je levný i pro Čecha.
Kdo je zvyklý na hotely, měl by si to, zda obdobné cesty podnikne, raději rozmyslet. Dovolená, kde se spí pod širým nebem nebo ve stanu, cestuje se autostopem a teplé jídlo či sprcha je svátostí, kterou si můžete dopřát tak jednou týdně, opravdu není pro každého.
Pokud se na cesty na Východ už přece jen vypravíte, měli byste dodržovat alespoň některá základní pravidla. Být nenápadný a snažit se co nejvíce zapadnout mezi místní obyvatelstvo. Hlavně okázale neprovokovat drahými věcmi - například fotoaparáty či videokamerami. Zásadně cestovat ve větších skupinkách. A pokud se v noci přece jen rozhodnete jít spát jenom pod širák či do stanu, snažte se to udělat tak, aby vás vidělo co nejméně lidí, snížíte tím riziko přepadení.

Na čem studenti nejvíce šetří

Jezdí autostopem; pokud to nelze, tak využívají místní vlaky či autobusy.
Využívají nízkonákladové aerolinky a na místě si půjčují automobil.
Hostely, letenky, automobily si rezervují se slevou po internetu.
Jídlo kupují v hypermarketech; kde nejsou, je to levné všude.
Za ubytování neplatí, spí kdekoliv; komu se to příčí, využívá nabídek hostelů; v nebezpečných zemích ale vždy raději spí pod střechou; je to levné a riziko ohrožení menší.
Nejezdí mezinárodními vlaky; podstatně levnější je vystoupit před hranicemi, překročit je pěšky či autostopem a pokračovat až poté.