Kateřina Neumannová: Tohle stříbro bylo prohrané, ale cenné

Tohle stříbro bylo prohrané, ale cenné

Zlatý sen Kateřiny Neumannové stále trvá. V neděli od jeho naplnění dělily běžkyni, které bude za dva dny třiatřicet let, necelé dvě vteřiny. Krátce po skončení závodu se v jejím nitru mísila radost i zklamání.

HN: Máte stříbrnou medaili, ale netajila jste se přáním získat zlato. Cítíte teď radost, nebo zklamání?
Především je to parádní začátek, i když zlato to není. Možná cítím trochu zklamání, protože ke zlatu byl kousek. Byl to ale super závod, těžký a rychlý. V konci byla Šmigunová o kousek lepší. Každý ode mě čekal medaili. A mám ji. Chtěla jsem zlatou, ale hodnotu má každá a na každou se člověk hrozně nadře. Splnila jsem povinnost, to mi dává klid do dalších závodů.

HN: V posledních stoupáních jste se pokusila ujet. Co vás napadlo v posledním kopci, když jste zůstala už jen se Šmigunovou?
Bylo vidět, že na to má. Nedalo se jí ujet. Možná bylo lepší jet na konci z druhého místa, ale dohodli jsme na tomhle s trenérem. A myslím, že taktika nebyla špatná. Šmigunová byla prostě o kousek lepší.
HN: Mluvila jste o taktice. Jaká vlastně byla?
Klasika se jela hodně rychle. A pořád bylo hodně lidí pohromadě a to byl krůček ke kolizím. V bruslení to bylo, jak jsem předpokládala. Snažila jsem se nastupovat, aby nás bylo ve finiši co nejméně. To se povedlo.
HN: Jak vám bylo, když se před vás Estonka dostala v cílové rovince?
V tu chvíli už jsem věděla, že na zrychlení nemám. Ten kousek mi prostě chyběl.

HN: Máte už čtvrtou stříbrnou olympijskou medaili. Je mezi nimi nějaký rozdíl?
Všechny jsou stříbrné. Možná, že ta v Naganu byla vyhraná, zatímco tahle byla prohraná. Ale pořád je to strašně cenná medaile.

HN: Měla jste ke zlatu nejblíž právě tady?
Myslím, že nejblíž k prvnímu místu bylo v Salt Lake City, když jsem s Beckie Scottovou prohrála o špičku boty. Ale tehdy jsem nevěděla, že šlo o zlato.

HN: Právě po hrách v Salt Lake City se hodnota vašich medailí změnila po pozitivních dopinkových nálezech soupeřek. Může se změnit i tentokrát?
O tom nechci přemýšlet. Faktem je, že Šmigunová letos nevypadala ve Světovém poháru na žádný zázrak. Závodila naposledy v lednu v Estonsku a sem přijela až dva dny před začátkem her. Hodně jsem o ní přemýšlela, ale vůbec nevím, co si o ní mám myslet. V každém případě přijela připravená výborně. Nechci se zabývat spekulacemi, jestli je její vítězství čisté nebo ne. Prostě mě dneska porazila. Byla lepší. A chci věřit, že mě porazila jenom svými silami.

HN: Hovořila jste po závodě se Šmigunovou?
Jenom jsem jí pogratulovala. Co bych s ní taky rozebírala. Nemám k ní žádný zvláštní vztah po tom, co má za sebou. Nejsme zrovna přítelkyně.

HN: Zaregistrovala jste, že vzdala největší favoritka Norka Björgenová?
To jsem ani nevěděla. Na jednu stranu je to špatné pro psychiku, ale na druhou má pořád velkou šanci na klasické desítce. Zřejmě to ale značí, že moc formu nemá. Trochu mě překvapilo, že čelo závodu bylo jiné, než jsem očekávala. Nebyla tam dvě tři jména, s nimiž jsem počítala.

HN: Stihnete medaili oslavit?
Určitě to na skleničku šampaňského bude. Ale asi na mě taky padne únava, protože se všechno rozleží. Do dalšího závodu zbývá relativně čas, už teď ho ale mám v hlavě. (žak)