Mondénní fifleny

Mondénní fifleny

Jak všichni dobře víme, barvy dresů a všechny znaky sportovních mužstev jsou nejen symboly, ale - a to dneska hlavně - zajímavými prodejními artikly.
Příjmy z prodeje dresů se začínají blížit součtu všech ostatních příjmů, takže kupříkladu takoví Anaheimští už začínají plánovat, co všechno si z takhle vydělaných peněz koupí. Jejich mužstvo svého času vydělalo pro Disneyův zábavní velkopodnik majlant, či, abychom byli přesnější, mnoho majlantu, hlavně proto, že jiná pobočka téhož podniku před uvedením mužstva do provozu vyrobila film téhož jména: Mocní anaheimští kačeři. Film sice nebezpečně hraničil se zhovadilostí, a mužstvo také nebylo ve svých začátcích nijak moc mocné, jenže spojením dvou dobře vymyšlených marketingových kampaní se objednávky jenom hrnuly, a peníze, samozřejmě, také.

Teď mají Anaheimští zbrusu nového vlastníka, a ten změnil klubové jméno (vyhodil přihlouplý a značně zavádějící výraz o moci), takže Kačeři si museli nechat navrhnout nové dresy, čili, nový prodejní artikl.
Takhle se to pravidelně děje u všech profesionálních sportovních mužstev. Některé severoamerické ligy šly dokonce tak daleko, že svým týmům povolily tzv. třetí dresy, které se liší od oblečení na zápasy doma i od oblečení na zápasy venku. Mužstva ovšem po nabízené příležitosti skočila, a třetí dresy dnes jsou zodpovědné za málem stejnou částku, jako jsou ty dresy na doma a navenek dohromady.

Proto se jako divný jeví postoj funkcionářů Buffala Sabres. Proč? Trochu zaspali, takže jejich dresy dnes vzbuzují přinejmenším zdvořilý údiv, a někdy dokonce výsměch. Spravedlivě budiž řečeno, jejich dresy nebyly (a nejsou) nijak špatné. K naprosté dokonalosti (čili lepší prodejnosti) jim chybí jen to, že už je nosí příliš dlouho.
Člověk by nevěřil, ze právě hokejoví fanoušci budou takhle módně posedlí, ale co se dá dělat. Jsou. Mondénní fifleny to jsou, a bylo by zajímavé někdy zjistit, zda se nejdříve stali fiflenami a marketingoví knězi a princové profesionálního sportu na to přišli, nebo zda je ti samí marketingoví knězi a princové profesionálního sportu (s prominutím) zblbli tak moc, že se stali mondénními fiflenami, přesvědčenými pevně o tom, že předloňský dres patří do muzea. Jenže takové zjištění by stálo peníze. Peníze, jichž mužstva raději využívají k vymyšlení nových dresů.

Nakonec, prostředky na nákup nových hvězd jim omezila nová kolektivní smlouva a majitelé těch mužstev dobře vědí, že nejdříve musí investovat, a teprve potom se mohou, když budou mít štěstí, smát celou cestu až do spořitelny. Takže, nakonec, proč to zjišťovat? Funguje to? Funguje. Tak co se tím zabývat. Je to sice poněkud krátkozraké, ale taková už je zkrátka skutečnost, že by dost často potřebovala brýle.
Petr_adler@canada.com
Autor je kanadský novinář působící v Edmontonu