Adam Drda: Několik přímých otázek nad jedním zbitým mužem

Několik přímých otázek nad jedním zbitým mužem

Komunistického poslance Jiřího Dolejše ztloukli v úterý večer tři neznámí muži. Zatím se neví, co se přesně stalo, zprávy se dost rozcházejí. Policejní mluvčí říká, že útočníci Dolejše "vulgárně napadali a pak ho bili pěstmi", předseda poslaneckého klubu KSČM Petr Kováčik to rozšiřuje, tvrdí, že muži Dolejšovi nadávali do "komunistických sviní" a "zhruba deset minut do něj... kopali".

Co a proč se stalo?

Není rovněž jasné, v jakém zdravotním stavu pan Dolejš je, z pochopitelných důvodů nebere telefon - komunisté uvádějí, že je "v péči lékařů", avšak už nedodávají, zda v nemocnici nebo doma, takže to vypadá, jako by se následky útoku snažili poněkud dramatizovat.
Každopádně pohled na zbitou, oteklou a zakrvácenou tvář poslance ukazuje, že útok byl poměrně brutální.

Jaký je motiv?

Kováčik tvrdí, že motivem byla "mimo jiné" politická příslušnost, ale když "mimo jiné", tak jaké byly ty další motivy?
Ačkoli se poslanec k věci do včerejšího odpoledne veřejně nevyslovil, prosadili sociální demokraté ve sněmovně usnesení, v němž odsoudili "fašizující" útoky na demokracii. Ta rychlost je sice obdivuhodná, avšak proč "fašizující" - copak je každý, kdo někoho ztluče, fašista?
A další logická otázka: Znamená útok na poslance Dolejše opravdu automaticky útok na demokracii? Proč se s tou deklarací tak strašně spěchá? Je-li někdo zmlácen, je to samozřejmě hnusné, je-li zmlácen trojnásobnou přesilou, je to navíc ještě odporná zbabělost. Ale to není třeba říkat, ví to každý slušný člověk. Pokud se však (třeba) nějací tři opilci pohádali s komunistickým poslancem a pak ho seřezali, není třeba z toho dělat málem terorismus a politicky motivovanou likvidační akci.
Autorovi těchto řádků je pana Dolejše líto, asi stejně, jako by mu bylo líto každého, kdo dostane podobnou "nakládačku". Ale v tom to právě je: mezi zmlácením "obyčejného člověka" a poslance není rozdíl.
O alarmujícím politicky motivovaném násilí by šlo mluvit ve chvíli, kdy by na Dolejše útočníky poslal politický protivník.
Komunisté se okamžitě pokusili (za vydatné pomoci ČSSD) z útoku vytřískat, co se dá. Pan Kováčik prohlašuje: "Bylo otázkou času, kdy něco takového přijde poté, co se stupňuje kampaň například s distribucí triček s nápisem Zabij komunistu, posílíš mír."
Nosí-li někdo tričko s podobným nápisem, je to stupidní, ale proti Kováčikovu výroku je přesto třeba se zásadně ohradit: snaží se totiž naznačovat, že KSČM je ostrakizovaná partaj a že existuje automatické spojení mezi antikomunismem a násilím, že Dolejš se snad stal obětí nějaké protikomunistické hysterie. To je naprostý nesmysl.
Od listopadu 1989 nikdo nezkřivil představitelům KSČM ani vlas na hlavě, s výjimkou dosud nevysvětleného útoku na bývalého předsedu komunistů Jiřího Svobodu. KSČM je etablovaná strana, úzce spolupracující s vládní ČSSD. Projevil-li někdo sklony řešit politický (a řekněme rovnou mravní) konflikt násilím, byl to expředseda KSČM Miroslav Grebeníček, který nechal před časem na letenské pláni odvést policií protestující antikomunisty.

Komunisté jsou demokraté?

A nakonec, aby kolem toho člověk nechodil jako kolem horké kaše. Být členem a čelným představitelem Komunistické strany Čech a Moravy není normální, není to totéž, co být řádným demokratickým politikem. Znamená to hlásit se ke zločinné ideologii a zločinné praxi, protože KSČM výslovně navazuje na svou totalitní předchůdkyni. Znamená to tedy zhruba totéž, jako hlásit se k nacismu.

Zrušit KSČM?

Jistěže není ospravedlnitelné někoho tlouct proto, že je komunista, ale zároveň by se takový člověk měl smířit s tím, že jeho politická příslušnost a jeho názory budou jiné lidi popuzovat stejně, jako je popuzoval Miroslav Sládek a hajlující skinheads.
V usnesení, které přijala Poslanecká sněmovna, se vyjadřuje "hluboký nesouhlas s tím, aby byl kdokoliv fyzicky napadán a urážen v souvislosti se svým politickým přesvědčením".
Spadá pod to zcela legitimní názor, že by KSČM vůbec neměla existovat, protože její působení jde proti demokracii a svobodě?
Autor je novinář