Úmrtí "Dědka" Šindeláře a konec Katapultu?

Populární skupinou Katapult prošla za více než tři desítky let řada muzikantů, základem ale vždy byla dvojice Oldřich Říha a Jiří "Dědek" Šindelář. Loni však kapela kvůli Šindelářově nemoci ani nedokončila poslední turné a dnešní "Dědkovo" úmrtí pak pravděpodobně znamená definitivní konec slavných "Kaťáků". Výrazná ztráta přitom skupinu postihla už předloni v říjnu, když náhle zemřel bubeník Anatoli "Tolja" Kohout, jenž v Katapultu s přestávkami působil už od založení v roce 1975.

Kníratý baskytarista Šindelář, který se před dvěma dny dožil 60 let, byl sice méně nápadný než frontman kapely Oldřich Říha, dohromady však byli téměř nerozlučnou dvojicí. Společně začínali v polovině 60. let v Plzni, společně je v roce 1974 postihl zákaz hraní v celých západních Čechách, když popularita jejich kapely Mahagon přesáhla míru tolerance tehdejších mocných. Opět se sešli o rok později v Praze, přibrali Kohouta a kvůli sporům o název s jinou pražskou sestavou se stali Katapultem.

Jméno kapely, která odehrála přes 7000 koncertů, se během let stalo synonymem pro jednoduchý rockový styl, jenž fanoušci milují a kritici nemohou vystát. "Říha umí jen tři akordy," bylo často slyšet. "Tak to pozor, já býval studiový hráč, a když jsem hrál u Franty Čecha, natáčeli jsme s konzervatoristy i akordy, které jsem v životě neviděl. Třeba s Michalem Prokopem jsem nahrával bluesové věci se zmenšenými a zvětšenými akordy. Muzika je ale otázkou srdce, a ne kolik umíte hmatů. Ale to nepřátelům Katapultu nevysvětlím," oponoval Říha.

Konkurent Olympiku 

Faktem je, že až do "Dědkova" odjezdu do Spojených států v roce 1990 skupina stále hrála a úspěšně odolávala jak nepřízni hudebních publicistů, tak opakovaným zákazům činnosti. Na přelomu 70. a 80. let Katapult se svojí jednoduchou muzikou a srozumitelnými texty (autorem hudby je vesměs Říha, textů hlavně Ladislav Vostárek) konkuroval i Olympiku. Svědčí o tom nejen statisíce prodaných desek (například LP Katapult 2006 si lidé koupili přes 250 tisíc kusů), ale také dvě vítězství v anketě Zlatý slavík v letech 1979 a 1980.

Ani Šindelářův pobyt za oceánem navíc neznamenal konec kapely, ostatně Oldřich Říha tehdy tvrdil, že "Katapult nikdy nekončí". V roce 1993 se vrátil v plné parádě - na překážku nebylo ani "Dědkovo" podnikání s tiskárnou, ani jeho odstěhování na klidný venkov. Kromě problémů s postem bubeníka - domažlický rodák Šindelář do kapely dokonce přivedl svého syna Michala, který v letech 1998 až 2004 usedal za bicími - řešila skupina převážně příjemné starosti.

Rocková trojice si zahrála například před koncerty skupin Deep Purple nebo Status Quo a předloni ji posluchači rádia Beat vybrali do Beatové síně slávy. Kohoutova a zejména Šindelářova smrt sice znamenají, že naživo už "Kaťáky" nikdo nikdy neuslyší, třem generacím fanoušků ale zůstanou jejich desky a hity. "Pecky" jako Hlupák váhá, Vojín XY, Až, Půlnoční závodní dráha či Lesní manekýn jistě budou znít éterem ještě dlouho.