Jan Macháček: Nashledanou, milá vládo!

Nashledanou, milá vládo!

Nebývá zvykem hodnotit v politice kohokoli, kdo měl šanci jen pár týdnů. Naopak: existuje rozumné pravidlo sta dnů hájení. Jenže když je všechno postaveno na hlavu jako dnes v české politice, nemůže logicky platit ani toto.
Samotná hlava vlády patřila mezi ty spíše méně nápadné a člověk si s ní nic nápaditého ani kontroverzního nespojuje. Snad jen to, že nahlas spekuloval o tom, že pošle na Ústecko armádu, aby vozila děti do školy. Bylo by ale bývalo dobré, kdyby se předseda vlády více vyjadřoval ke sporným krokům jednotlivých ministrů. Zatím vejde do historie jako člověk velmi liberální, takový Paroubkův opak.

Ležérní liberál

Jeho asistent Dalík vykládá do novin nesmysly a Topolánek to toleruje. Manželka kandiduje za konkurenční stranu a disciplínu si Topolánek nezařídil ani ve "své" stovce. Slouží mu ke cti i jistá vstřícnost k možným koaličním partnerům, především zeleným.
Je rovněž pozoruhodné, že se Topolánek sešel k jednání s Václavem Havlem, i když si tím podle mnohých podepsal u hradního velkovezíra ortel.
Nelze pominout už samotný výběr ministrů.

Skandální Řebíček

Takový ministr dopravy Aleš Řebíček se sice v médiích vyjadřuje k lecčemu skoro každý den, jenže i kdyby vystupoval jako kompetentní manažer, je to jedno. Člověk jako on nemá ve vládě demokratického státu co pohledávat, protože představuje nejvyšší bezpečnostní riziko.
Řebíčkův kmotr Igor Střelec, který přivedl ministra do lůna pravoslavné církve, je důstojníkem komunistické zpravodajské služby. Má vazby na ruské a sovětské bezpečnostní složky. A je jednou z vůdčích postav, která figuruje v tunelářských uskupeních kolem firem Interconex a Terciér.
Volba Řebíčka je velkým Topolánkovým selháním a příkladem jeho už pověstné ležérní ledabylosti.

Čistky nutné i zbytečné

Topolánkova vláda vejde do dějin jako vláda čistek a dlouhých nožů, která "podřezávala krky" bez ohledu na to, že nedostala důvěru parlamentu. Ne všechna propouštění jsou ale srovnatelná.
Způsob odvolávání Eduarda Janoty z postu náměstka ministra financí byl sice skandální a špatný, zato rozhodnutí Ivana Langera vymést celou inspekci ministerstva vnitra bylo jedině správné. Mnohokrát se prokázalo (nejpozději po CzechTeku), že tato instituce je zralá na rozpouštění.
Podobně pochopitelná je asi výměna stráží na Ministerstvu zdravotnictví. Byl to ministr Rath, kdo zahájil tvrdě konfrontační politiku a obklopil se skalními a věrnými. Nelze se divit, že konfrontace pokračovala v opačném gardu.
V případě ostatních úřadů mohla vláda počkat s propouštěním náměstků na vyjádření důvěry. Kromě toho, že se má budovat jistá kultura nezávislé státní správy, byly čistky i politicky hloupé. Jak chce teď získat ODS podporu ČSSD pro vládu odborníků?
Zmínili jsme Langra a Tlustého. V případě ministra financí bylo amatérskou chybou otištění inzerátu, kde se nafukovaly na maximum výsledky arbitráží. Je snad Tlustý agentem Nomury?

Je i za co chválit

Petr Gandalovič vystupuje uměřeně, kulturně a přesvědčivě. Podobně sympaticky se chová i nový ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Sašu Vondru jsme pochválili už před nástupem do funkce a naše očekávání plní. Tvrdě se postavil proti odložení Schengenu, v Německu vyhlásil vtipnou "alianci piva" a předevčírem posnídal s dalajlamou...
I ti poslední tři jsou Topolánkovým výběrem. Věřme a doufejme, že zrovna je nesmetou příští dny a týdny na okraj politických dějin.
jan.machacek@economia.cz