Když zpěvák na pódiu snaživě otvírá pusu, ale zvuky vyluzuje schovaný magnetofon, není to podvod, ale playback. Podobně měla fungovat i první fotbalová liga a možná i nižší soutěže.
Fotbalisté sice běhali po hřišti a kopali do míče, ale výsledky vyluzovali činovníci, schovaní někde vzadu. Nic nového pod sluncem.
Když zhruba před dvaceti lety, v důsledku nepatřičné aktivity krajského tajemníka KSČ, "hrábla" policie do tehdejší fotbalové ligy, zjistila totéž. Snad poprvé se fanoušci dozvěděli, že rozhodčímu se musí platit i za to, aby pískal rovinu.
Pokud si vzpomínám, nevadilo jim to a zjevně jim to nevadí ani dnes. S klidem si kupují lístky na fotbalové mače, ačkoliv existuje důvodné podezření, že jde spíše o organizovaná vystoupení s míčem.
Proč ale u toho všeho musí asistovat stát, přesněji policisté, státní zástupci a soudci? Pokud zákulisní triky směřovaly k ovlivnění výsledků sázek, pak lze vážně uvažovat o podvodu. Šlo-li o to, kdo má vyhrát či remizovat, jde ryze o problém těch, kteří hrají, a těch, kteří se koukají. Sport je jen jedna z forem dobrovolných aktivit, které provozují občanská sdružení - kluby.
U trestného činu úplatkářství je podmínkou, aby úplatek byl přijat nebo poskytnut "v souvislosti s obstaráním věci veřejného zájmu". Je tedy výsledek fotbalu věcí veřejného zájmu, anebo je věcí veřejného zájmu, aby nebyl ovlivňován podplaceným hráčem či rozhodčím?
Na první pohled je odpověď jasná. Výsledek fotbalového utkání, stejně jako výsledek jakékoli jiné soutěže, provozované dobrovolnými občanskými sdruženími, je soukromá záležitost. Jejich regulérnost by neměla státní úředníky interesovat.
Námitku, že jsou podváděni diváci, kteří platí v domnění, že budou účastni skutečnému měření sil, lze odmítnout. I diváci jsou součástí soukromého mechanismu a musí počítat s tím, že utkání neproběhne z řady důvodů regulérně. Má ostatně možnost na ně nechodit. Jeho život tím podstatně neutrpí.
Vážnější je námitka, že fotbalové kluby dostávají dotace, dílem od státu, dílem od obcí. Pak by mělo být právem státu zajímat se, jak je s nimi nakládáno.
Je to poněkud nepřehledný propletenec. Od státu dostává dotaci na reprezentaci fotbalový svaz. Oddíly dostávají účelové dotace od ministerstva školství a také jednorázově přímo z rozpočtu. Další prostředky jdou oddílům od obcí a soukromých sponzorů (a samozřejmě také z výnosů Sazky).
Ani v obecné rovině ale neplatí, že když někoho dotuji, mám právo kontrolovat jeho hospodaření. To si donátor musí dohodnout předem, což se, pokud vím, nestalo.
Z pohledu daňového poplatníka je to pěkně vypečená hra. Stát napřed neprůhledně investoval jeho peníze do soukromé zábavy a nyní ze stejného zdroje platí vyšetřování, zda zábava probíhala dle pravidel určených soukromníky.
Jediné, co by mělo být zjišťováno, je, zda účelová dotace - jiné by stát neměl dávat - byla řádně užita. A na to stačí finanční úřad anebo NKÚ. Pokud jde o obce a soukromé sponzory, je jejich věcí, jakým způsobem naloží se svými penězi.
O smyslu policejní akce, jejímž výsledkem bude v nejlepším případě dočasné ozdravení poměrů, mám tedy pochybnosti. Kdybych jako poplatník mohl rozhodovat, neinvestoval bych do téhle čistky ani korunu. Stát buď musí mít jistotu, že jeho peníze nejsou součástí podezřelých machinací, anebo je musí přestat dávat. Ne však dávat a pak vyšetřovat. A je vcelku jedno, zda jde o fotbal, jiný sport, případně jakoukoliv jinou soutěž.
Pokud se ve sportu podplácí, je to chlív, ale soukromý chlív. Nevidím důvod, proč by měl být čištěn na útraty daňových poplatníků.


Autor je advokátem