Josef Škarka: V opeře funguje dokonalý kapitalismus

Mladý operní zpěvák Josef Škarka si postupně buduje jméno v Česku u zahraničí, přitom mám za sebou zkušenost brigádníka z hypermarketu a dovede si představit, že by se živil jako manažer a svět opery opustil, byť nyní ho zaměstnává naplno.

Jak začal váš příběh směřující ke dráze operního zpěváka?

To byl osud. Nemohl jsem se dostat na běžné gymnázium, nešly mi přírodní vědy. V Brně se otevřelo nové gymnázium s uměleckým zaměřením a rodiče mě přihlásili. Sám jsem si vybral výtvarnou větev, ale sborový zpěv byl povinný pro všechny, což mě ale moc nebavilo. Jednou si nás přišel poslechnout ředitel školy František Pospíšil a já náhodou zpíval mimořádně dobře. Tak jsem byl vybrán pro sólový zpěv. Od té doby uběhlo patnáct let a já procestoval kus světa.

Kam jste se s operou až dostal?

Cestoval jsem hlavně na východ, do Japonska nebo Koreje. Japonci naprosto milují českou hudbu a přijímají ji až s nekritickým nadšením, což je někdy dost zvláštní. V listopadu se chystám do Mexika na pozvání univerzity v Mexico City. Tam projevili speciální zájem o tvorbu Leoše Janáčka.

Jak se Mexičani dostali k Janáčkovi?

Na univerzitě se studuje skladatelství tak, že se zkoumá tvorba jednotlivých autorů a je zajímá moderní hudba. Dokonce připravili soutěž pro hudební skladatele, která se bude jmenovat Revueltas - Janáček, v rámci které soutěží skladby složené na mexickou poezii. Hlavní cenou nejsou kupodivu peníze, ale to, že jim jejich dílo předvedu spolu s Richardem Pohlem, se kterým už několik let tvoříme takové "pánské“ duo zpěv a klavír. Poslal jsem svoje požadavky a přímo pro mě bylo napsáno dvanáct skladeb.

Sám jste na volné noze, jak se vám daří uživit?

Hodně těžce. Musím se ohánět. V Plzni zpívám Figara, v Národním divadle v Praze mám malou roli v Děvčeti ze Západu, v Liberci také pracuji. To je stálejší příjem. K tomu zpívám na koncertech, ale příjem z nich je značně nestálý. Dlouhodobě pracuji i s komorním orchestrem Berg, spolupráce s nimi je pro mě velkou radostí. Stane se, že jeden měsíc nemám žádný koncert, ten čas pak věnuji přípravě a naopak půl roku jsem pak v jednom kole. Bohužel úspěch v opěře a tedy i finanční zajištění je hodně o tom, na koho se usmíváte.

Musíte se tedy líbit sponzorům?

V opeře funguje dokonalý kapitalismus, všechno záleží na sponzorech. Musíte chodit na ty správné večírky, potřásat si rukama s těmi správnými lidmi a říkat ty správné věty. Stejně tak musíte čekat správnou dobu a ozvat se správnou nabídkou. V operním zpěvu jsou extrémní rozdíly. Některé české super hvězdy berou několik set tisíc za představení, to je známá věc.

Kolik si jedním koncertem vyděláte vy?

Ohodnocení se koncert od koncertu se liší, někdy je to několik desítek tisíc někdy třeba jen za symbolickou cenu. Záleží na šikovnosti manažera. Zpěváků je zkrátka moc.

Co znamená, že je zpěváků moc?

V Česku máme nadprodukci operních zpěváků. Jen jedna konzervatoř vypustí do světa zhruba šest zpěváků, ale v republice máme deset konzervatoří a k tomu dvě akademie, dále je tu konzervatoř a akademie v Bratislavě. Celkem vznikne každý rok okolo stovky zpěváků, což je strašně moc.

Kam tito zpěváci směřují?

Většina z nich učí na základních uměleckých školách nebo dělá něco jiného. Další možností je jít zpívat do sboru. Jen asi deset z nich se věnuje sólovému zpěvu a dále se rozvíjí. To je dost tvrdá představa.

Děsí vás to také?

Ani ne. Sám sobě si někdy říkám, že bych se možná měl věnovat něčemu jinému. Nemám problém se změnou profese.

Hudební vzdělání je dost jednostranné, čím byste se mohl živit?

Celkem cokoliv, kdysi dávno jsem dělal i brigádníka v hypermarketu. Umím ovládat počítač, hovořím několika jazyky, takže bych mohl dělat asistenta nebo manažera. Praha je plná takových nabídek. Nicméně o tom zatím nepřemýšlím, teď mám své práce hodně a začínám dostávat zajímavé nabídky u nás i v zahraničí.

Fyzicky jste poměrně drobný, přitom mnoho lidí má operní zpěv svázaný s robustními těly.

To je omyl. Dnes se v opeře klade velký důraz na režii, zpěváci musí být také dobří činoherci. Když si má režisér vybrat mezi štíhlou a tlustou zpěvačkou, tak si samozřejmě vybere tu lépe vypadající. Fyzická robustnost rozhodně není výhodou. Kvalitní zpěv není o tom, jak je kdo velký, ale jak pracuje se svaly. Mnozí zpěváci jsou více než plnoštíhlí díky tomu, že si po večerním představení sednou k ledničce a vyjídají ji, ale to dělávám někdy i já.

Musíte jako operní zpěvák dodržovat zdravou životosprávu?

Mnoho z mých kolegů chodí do fitness centra. Dokonce se dnes vyloženě doporučuje chodit na tenis nebo plavat. Když máte trénované svaly, lépe dýcháte, což je základ.

• Diskuse
• Celkem 6 příspěvků