Ochotníci hrají na prknech "profíků"

Studio Studia Ypsilon dnes hostí divadelní soubor Ztracená existence s potrhlým představením Dentální rapsódie. Divadlo Šumperk dá v pátek prostor inscenaci Obraz divadelního studia D 123. A hned zkraje příštího týdne uvede Činoherní klub pantomimickou inscenaci Yaacov nizozemského souboru Ti Na Ni Na Ni. Jen tři příklady z nejbližších dní ukazují zajímavý jev: Divadla dávají pravidelně prostor ve svém programu ochotníkům. Ztracená existence, studio D 123 i Ti Na Ni Na Ni jsou amatérskými divadly.

Pražský Činoherní klub uvede příští týden v pondělí holandskou pantomimickou komedii Yaacov souboru Ti Na Ni Na Ni.

Trojici namátkou vybraných souborů ale spojuje ještě jedna věc: vystoupily na loňské přehlídce Jiráskův Hronov, kam se buď probojovaly přes regionální a celostátní divadelní soutěže (D 123, Ztracená existence), nebo kam je do programu vybrali pořadatelé Hronova z obdobné evropské přehlídky (Ti Na Ni Na Ni). Je zřejmé, že dramaturgové profesionálních scén hledají mezi špičkou amatérů obohacení svého repertoáru.

"Amatérská představení do divadel nenabízíme, pokaždé to vychází z jejich iniciativy. Inscenace musí zapadat do jejich dramaturgie. My jenom zveme dramaturgy na národní přehlídky. Tam se představuje špička ochotníků," říká Lenka Lázňovská, vedoucí NIPOS - Artama, státní organizace pro neprofesionální umělecké aktivity.

Jedinečný je program pražského Činoherního klubu, který má pro ochotníky vyčleněný cyklus Činoherní klub uvádí. Cyklus běží pátým rokem, za tu dobu si některé soubory už získaly i své "činoherní" publikum, například VAD Kladno nebo Černí šviháci z Kostelce nad Orlicí.

Dramaturgové jiných divadel nepátrají cíleně po vydařených amatérských představeních, spíše hledají představení, která souznějí s poetikou jejich scény. "Vůbec neuvažujeme, že jsou to amatéři. Ve Studiu Studia Ypsilon, které je už samo dost odlišné od Ypsilonky, je rozhodující optika režiséra Jiřího Havelky. Je tam prostor pro experiment, hledání nových výrazů a také pro pokus o generační výpověď," říká dramaturg Ypsilonky Jaroslav Etlík. Podle něj je takovým představením i Dentální rapsodie.

Ale ani ochotníci pasivně nečekají, až si jich nějaké "velké" divadlo všimne. "Mimo profesionální divadla je těžké udělat pořádnou propagaci. V Praze navíc není centrum nezávislého divadla, které by mělo nějakou koncepci," říká dramatik a režisér Petr Macháček, který pro svůj soubor začal hledat útočiště u profesionálních divadel.

Jeho divadlo Kámen, jeden z nejoriginálnějších amatérských souborů, nyní pravidelně vystupuje v Žižkovském divadle Járy Cimrmana a také v Divadle v Celetné. Za stálé angažmá platí nájemné, které pokrývá ze vstupného či z občasných sponzorských darů.

"Sponzorují nás lidé, kteří sami mají s divadlem něco společného, nebo nás osobně znají. Stále se nedaří divadlem oslovit někoho zvenku," dodává Macháček. Na představení divadla Kámen, která jsou pověstná absurdním humorem, chodí průměrně sto padesát lidí. Macháček nemá rád dělení na amatéry a profesionály. Tvrdí, že amatéři jsou znevýhodněni při udělování grantů.

Jiný způsob propojení amatérů s profesionálními scénami ukazuje Divadlo Husa na Provázku. Jeho režisérka Eva Tálská založila v roce 1991 Studio dům, ve kterém vznikají ochotnická představení.

Autoři: Magdalena Čechlovská