Pět minut s Bohem

Když nejznámější a nejvlivnější současný britský výtvarník Damien Hirst začal vyprávět matce o svém nejnovějším nápadu, spráskla ruce: "Pro lásku boží, a do čeho se pustíš příště?" V té chvíli prý věděl, jak tu věc nazve.
Objekt nazvaný Pro lásku boží se měl stát zlatým hřebem Hirstovy výstavy v londýnské galerii White Cube, zahájené letos začátkem června. Vznikal osmnáct měsíců.
Na začátku všeho byla lidská lebka, kterou Hirst koupil v londýnském obchodě s kuriozitami. Údajně jde o lebku pětatřicetiletého Evropana, který žil v letech 1720 až 1810. Prominentní klenotnický závod Bentley&Skinner z Bond Street dostal pak za úkol beze zbytku pokrýt lebku brilianty zasazenými do platiny. Klenotník po celé dlouhé měsíce "luxoval" světový trh s brilianty, aby našel ty pravé, čiré, bez jediného kazu. Na lebku i do všech jejích otvorů se jich vešlo celkem 8601. Dohromady váží přes tisíc karátů. Jejich pořizovací cena se pohybuje mezi deseti a patnácti miliony liber.
Damien Hirst prý nákup "materiálu" financoval sám. Není to nepravděpodobné. Dvaačtyřicetiletý výtvarník je totiž nepochybně nejbohatším žijícím britským umělcem. Jeho majetek se odhaduje na 130 milionů liber. Před čtyřmi lety zněl stejný odhad na "pouhých" pětatřicet milionů.
Hirst má skvělého galeristu z White Cube Jaye Joplina, schopného obchodního agenta Franka Dunphyho a dovede sám sebe prezentovat jako nikdo jiný. Především má ale talent posouvat svými výtvory hranice, přicházet pořád s něčím novým, provokovat, šokovat a vzbuzovat kontroverze. Samozřejmě že je vzbudil i svou blyštivou lebkou.

Hirstova jatka
"Nechci lidi šokovat za každou cenu, aby si před mými věcmi nadělali do kalhot," řekl Hirst v jednom interview s razancí sobě vlastní. "Chci, aby začali přemýšlet." Podle něj by měli přemýšlet o vztahu mezi člověkem a zvířaty, uměním a skutečností, měli by se zamyslet nad postojem společnosti ke smrti. I nad svým vlastním postojem k ní.
Někteří kritici zjednodušeně tvrdí, že celé Hirstovo dílo je o smrti. O ní byl nejen jeho slavný žralok ve formaldehydu, ale i spousta dalších instalací. Třeba Tisíc let: dvě spojené vitríny, v jedné na podlaze uříznutá kravská hlava, ve druhé elektrická mucholapka. Červi, nasazení do jedné vitríny, se napasou na kravské hlavě, promění se v mouchy a ve druhé vitríně je mucholapka skolí. Za toto dílo dostal Hirst v roce 1995 Turnerovu cenu. Následovala mrtvá ovce, řada krav rozřezaných na části a rozdělených do vitrín s formaldehydem, instalace Rozdělená matka a dítě, sestávající z podélně rozříznuté krávy a telete. V roce 1996 zakázala zdravotní komise v New Yorku vystavovat Hirstovu instalaci Dva šukají a dva se dívají. Hirst v ní přiměl zahnívající mrtvolu býka kopulovat pomocí hydraulického lisu se zahnívající mrtvou krávou. Komise se obávala, že by se návštěvníci výstavy neubránili zvracení. Nejnovější instalaci tohoto druhu, Svatého Šebestiána v podobě mrtvého telete, probodaného šípy v nádrži s formaldehydem, právě zařadil do své sbírky zpěvák George Michael.
Jako student byl Damien Hirst na praxi v márnici, a to na něj udělalo hluboký dojem. Fascinovaly ho také knihy o patologii s morbidními obrazovými přílohami. Hranice mezi vědou a uměním je od té doby územím, které nepřestává umanutě zkoumat, právě tak jako hranici mezi životem a smrtí. Tento proud tvorby bude nepochybně pokračovat. Kontroverzní umělec právě vyvolal protestní podpisovou akci, když zveřejnil svůj záměr vybudovat si ve Stroudu v Gloucesterském hrabství nejen ateliér a galerii, ale také jatka a "úpravnu ryb".
V posledních dvou letech objevil Damien Hirst aztécké zdobené lebky, a tak začalo jeho "mexické období". Přes několik instalací a obrazů s lebkami ho dovedlo až k padesátimilionové lebce s brilianty, do které údajně investovala tajemná finanční skupina.

Milionový žralok
Sbírat Hirsta se zatím bohatě vyplácí. Například jeho největšímu sběrateli, miliardáři Charlesi Saatchimu. Ten Hirsta objevil v roce 1988 na přelomové výstavě Freeze, na které se v londýnských docích představila skupina Mladých britských umělců. Saatchi svým zájmem Hirsta do jisté míry "udělal" a postupně za jeho instalace, sochy a obrazy utratil miliony.
A také na něm vydělal. Například za dnes už kultovní instalaci nazvanou Fyzická nemožnost smrti v mysli někoho živého, což je přes čtyři metry dlouhý žralok naložený do formaldehydu, zaplatil Saatchi Hirstovi v roce 1991 padesát tisíc liber. O čtrnáct let později prodal žraloka za sedm miliónů liber americkému finančníkovi Stevu Cohenovi. Ten ho věnoval nejprominentnější veřejné sbírce současného umění na světě, Muzeu moderního umění v New Yorku. Tentýž rok jmenovala porota magazínu Art Review Damiena Hirsta "nejvlivnější osobností v oblasti umění".
V roce 2000 přišlo na Hirstovu výstavu v New Yorku sto tisíc lidí. O rok později už by nejspíš nepřišli, Hirst totiž šokoval, když teroristický útok z 11. září označil za "vizuálně úžasné umělecké dílo", jehož tvůrci si "zaslouží gratulaci". O týden později se za svůj výrok omluvil.
Letos v červnu prodali v síni Sotheby's v Londýně Hirstovu Jarní lékárničku - lékárenskou polici z nerezové oceli s pestře pomalovanými bronzovými pilulkami, za 9,6 milionu liber, a tak udělali z autora nejdráže prodávaného žijícího umělce na světě.

Bůh na piedestalu
Na Hirstově výstavě v galerii White Cube bylo sice "několik pater nakládaných zvířat", jak uštěpačně napsali někteří recenzenti, a také dojemné obrazy, inspirované narozením Hirstova třetího syna, ale všechno směřovalo k hlavní atrakci - lebce s brilianty, opentlené už předem mediální slávou.
Lebka s dvaapadesátikarátovým růžovým briliantem uprostřed čela stála na podstavci v prázdné, černě vymalované místnosti. Mířily na ni tři silné bodové reflektory, takže její jas byl oslňující. Do sálu se vpouštělo jen na předem koupené vstupenky a každý směl "boha" spatřit jen na pět minut. Barnumskému aranžmá podlehli mnozí. Už v den vernisáže byly dopředu vyprodané všechny víkendy.
Ohlasy v tisku byly zdrženlivé, až sarkastické. "Hirstova lebka sice stojí padesát milionů liber, ale stejně je to umění pro všechny," napsal Clive James pro BBC. "Blyští se to, je to prázdné a bez mozku, takže o tom můžete mluvit s kýmkoli, stejně jako o Paris Hiltonové." Podle něj lebka představuje dnešní "kulturu celebrit". Bohatství pro bohatství považuje za "naprosto nesmyslné".
A co na to autor? "Chtěl jsem ukázat, že nebudeme žít věčně. Ale také vyjádřit určitý triumf nad smrtí," řekl na vernisáži. Pro list New York Times byl méně oficiální. Přiznal se, že se bál, aby "to nakonec nepřipomínalo tu zrcátkovou kouli z diskoték". A povzdechl si: "Co jsem to vlastně stvořil? Teď to bude muset být pořád pod zámkem."
Lidi, které lebka nadchla, je slyšet spíš v internetových diskusích. Připomínají, že "ve své době byla geniální díla často zneuznaná". Názor, že v tomto případě jde spíš o investici než o umění, ale převažuje. Z výstavy si sběratelé odnesli další Hirstova díla za sto třicet milionů. "Když slyší, že se lebka prodala, mají dobrý pocit z toho, co nakoupili. A zájem o Hirstova díla potrvá dál," cituje agentura Bloomberg kalifornského obchodníka Richarda Polského.
Galerie White Cube prozradila, že finanční skupina koupila lebku s tím, že ji časem výhodně prodá. Damienu Hirstovi prý zůstal na díle podíl, díky kterému dokáže prosadit, aby se "Láska boží" mohla vystavit v několika světových muzeích.
Investovat do Hirsta se bohatě vyplácí. I Hirstovi.

Snímky Reuters, ČTK, Isifa: Pamatuj, že jsi smrtelný, to je prý poselství Hirstovy briliantové lebky. Zároveň má ale vyjadřovat i triumf nad smrtí; "Všechno půlíme, když chceme vědět, jak to funguje," komentuje Damien Hirst svoji instalaci se žralokem; Zisk jedenáct milionů liber: Za tolik prodal Hirst v aukci vybavení své restaurace Pharmacy.