Velké i malé smlouva posílí, zato Česko oslabí

/Od naší zpravodajky/

Pro jedny ďábel, který oslabí pravomoci národních vlád a udělá z menších států pasivní diváky evropské hry států velkých. Pro druhé spasitel, který zreformuje těžkopádný chod Evropské unie tak, aby lépe dělala svou práci.

Lisabonská smlouva. Na první pohled desítky stran nesrozumitelných slov, neúplných vět a útržků doplňujících a měnících evropské smlouvy. Na pohled druhý text, v němž je šikovně schováno téměř 90 procent návrhů, které se neúspěšně pokoušela prosadit původní euroústava, již zahubil odpor Francouzů a Nizozemců.

Bez velkého třesku

Vstoupí-li eurosmlouva v platnost, nenastane žádný třesk. Na Hradě zůstane Václav Klaus a česká vlajka bude i dál červenomodrobílá.

Nová dohoda mezi sedmadvaceti státy ale znamená, že do některých věcí, o nichž jsme dosud rozhodovali sami, začnou víc mluvit politici z dalších států, europoslanci a bruselští úředníci.

Lisabonskou smlouvou pokračuje to, co se už dělo v předchozích evropských smlouvách: státy se v řadě oblastí vzdávají své nejmocnější zbraně: veta, možnosti zablokovat návrh, jenž se jim nelíbí, byť by proti nim stál celý zbytek Evropy.

Nově to nepůjde v dalších téměř čtyřiceti oblastech, u nichž bude ke schválení změn na radách, kde se spolu hádají ministři jednotlivých zemí, místo jednomyslnosti stačit kvalifikovaná většina. Patří mezi ně i energetická, azylová a migrační politika.

Nejvýznamnějším ústupkem je oblast vnitra a justice, kterou si dosud státy střežily pro sebe. Nejenže se vzdávají možnosti veta, unie by ale také měla víc mluvit do potírání přeshraničních trestných činů, jako jsou pašování drog, obchod se ženami či počítačová kriminalita.

Třeba tím, že bude moci státům předepsat pro tyto zločiny minimální trestní sazby. Jednomyslné rozhodování zůstane u témat, jako jsou daně, sociální zabezpečení, obrana a zahraniční politika.

Síla států se změní

Protože se bude na ministerských radách kvalifikovanou většinou nově schvalovat řada oblastí, jsou důležitá i pravidla rozdělení hlasů mezi státy. I ta se změní, nejdřív ale v roce 2014. Dá se říct, že některé státy se díky smlouvě stanou vlivnější, jiné oslabí.

Bruselské instituty ve společné studii zjišťovaly, jak se promění síla zemí ovlivnit evropská rozhodnutí. Podle jejich závěru patří Česko mezi země, jež na změnu systému doplatí nejvíce. Naopak nejvíc z něj bude profitovat Německo a tři další velké státy Itálie, Francie a Británie - a ty nejmenší jako Malta a Lucembursko.

Sebastian Kurpas, jeden z autorů studie, ale tvrdí, že nejde o nic dramatického. "Fungování unie je založeno na konsensu, ne na prosazování silou, a tak tomu bude i po Lisabonské smlouvě. Na radách se jen v minimu případů hlasuje, většinou se dohodne kompromis," říká Kurpas.

Podle Kurpase nehrozí, že by se velké státy při hlasování spojily a převálcovaly ty menší. "Velké státy se mezi sebou shodnou jen výjimečně," připomíná Kurpas.

Autoři: Lucie Tvarůžková