Václav Cílek: Zima zajímavá a adrenalinová

Zima zajímavá a adrenalinová

Turisté jsou různého druhu. Někteří si jen tak jezdí po památkách a barech, jiní se vydávají do Peru na setkání se šamany a pokud možno létajícími talíři a další zajímají různé strašlivé pohromy, jako třeba následky cunami. Lidé rádi pozorují živly a mají radost z přírodních katastrof, které se jich netýkají.
Počasí se stává nejenom způsobem, jak se učíme rozumět přírodě, ale také zdrojem adrenalinových zážitků. Uveďme pár příkladů.

Tajemství vsakovací rýhy

Část zimy jsem se toulal po středních Čechách a přemýšlel nad starými zásahy do zemědělské krajiny. Běžným rysem krajiny jsou terasová políčka a leckde i jemně vyzdvižené okraje polí. Jedna hlubší brázda kdysi obkružovala pole středočeských pahorkatin a ze starých rolnických učebnic víme, že se jí říkalo vsakovací rýha. Teprve tuto zimu jsem pochopil, jak tyto rýhy fungovaly a jak byly nezbytné v chladných výkyvech malé ledové doby, kde zim, jako byla ta letošní, bývalo několik po sobě. Při tuhé zimě podmrzají pole a voda se nevsakuje, ale stéká. Pokud je okraj pole vyzdvižený jako na mělkém talíři a táhne se v jedné výši nepřerušeně podél hranice pole, pak tavné vody vytvoří velkou louži, ale vsakují se do pole, doplňují zásobu podzemních vod na horké léto a hlavně nevytvářejí žádné strouhy. Půda není erodována a sklepy domů nejsou zatopeny. Je to velice prosté a funguje to!

Sténání ledu a kanóny

Jedním ze zapomenutých divů naší přírody bylo jarní putování ledových ker. V tomto roce vyráželi ledoví turisté zejména na Berounku a Ohři. Vltava už skoro nikdy nezamrzá, protože spodní vypouštění vod z vltavské kaskády v zimě řeku otepluje a v létě ochlazuje. Čiperný Karel Žák pobíhal po Berounce s vrtákem v ruce a měřil průměrnou tloušťku ledu. U Berouna to bylo 38 cm, ale místy bylo možné pozorovat kry o tloušťce ledu až 50 cm.
Takovéto kry byly složeny ze dvou druhů ledu. Dole po vrstvičkách dorůstal čirý či namodralý led říční hladiny, ale někdy byl zatopen vodou s ledovými krystaly, jakousi sněhovou břečkou, a v noci zmrzl do podoby mléčně bílého ledu. Řeka široká sto či dvě stě metrů, to už je nějaká plocha ledu. Při průměrné tloušťce kolem 40 cm připadají na čtvereční metr řeky necelé čtyři metráky ledu, což znamená, že hektar řeky "vyrobí" skoro 4 tisíce tun ledu! A teď si představte, že se tato masa dá do pohybu.
To je nějakého sténání a praskání a temných ran připomínajících kanóny z třicetileté války. Kry chvíli plynou po řece, ale pak se objeví nějaké zúžení nebo prudký ohyb řeky, jako je například pod Kazínem nebo u Karlštejna. Kry narážejí na sebe, vytvářejí bariéry o výšce celkem běžně 2 - 3 m, ale z vltavského kaňonu od Štěchovic víme, že ledové bariéry několikrát narostly na 10 m a v jednom případě dokonce na 11,5 m. Za vzdutými krami vzniká jezero, najednou se protrhne, žene kry před sebou, ale ty se opět zarazí a vytvoří další bariéru. Voda během jedné minuty může stoupnout i o víc než dva metry!
Přehlížíte takovou řeku, je pokrytá desítkami tun ker, a cítíte se velice malí. Zároveň si člověk uvědomí, že bázeň před přírodou je pozitivní emoce. Člověk se bojí, ale zároveň je klidnější jako někdo, kdo našel své místo. Z historických kronik ví, že v minulosti bylo nutné nasazovat dělostřelce, aby ledové bariéry rozstříleli, ale ledu je tolik, že ani tato snaha nepřinášela kýžený výsledek.
Jedny z největších historických povodní ve středních Čechách vůbec nevznikaly tak, že by pršelo, ale že se ledy daly do pohybu. Bývalo jich tolik, že ledové kry jednou využily nepozornosti berounských občanů a nedovřenou branou vtrhly do města a pak se další týden pomalu rozpouštěly na rynku. Jindy, jako letos u Hýskova, se kry přesunuly přes sebe, opřely se o dno a na povrchu řeky vytvářely velké boule. S obavami jsme sledovali, zda ledová bariéra nepřimrzne ke dnu a nevytvoří jako několikrát v minulosti velké jezero.

Dobrovolně pod ledem

Ledu si rovněž užívali bruslaři. Radek Mikuláš a Jan Stodola se přesně trefili do klimatického extrému a vydali bruslařského průvodce po republice. I u nás, nejenom ve Švédsku, jsou místa, kde se dá nabruslit 100 i více kilometrů v jednom zátahu. Bruslaři jsou vyzbrojeni dvěma bodci přivázanými k pasu, kde jim často visí na točené šňůře podobné šňůře od telefonu. Když se propadnou, tak se zabodávají a ručkují na pevný led.
Knihu o turistickém bruslení bylo nutné nějak představit na veřejnosti a tak se Honza uvolil, že se dobrovolně proboří ve vyšehradské zátoce a hrdinně zachrání nejenom sebe, ale od hladu i svou velkou rodinu. Led byl tenký a tak se musel plazit několik metrů. Zanechával za sebou rýhu jako ledoborec. Rychle se převlékl a na kole odjel domů, bedlivě sledován trochu ustaranou manželkou.
Byla to zajímavá zima. O jaru nemá cenu mluvit, to se nejspíš odbude za pár dní, no a pak nás čeká dlouhé léto. Jaké bude? Řekl bych, že někdo to rád horké.
Autor je geolog a esejista