Stanislav Komárek: Než zas začneme smažit kapra

Kdybychom se nějakého sekularizovaného příslušníka naší společnosti zeptali, které náboženské tradice během roku nejvíce oblibuje, asi by jmenoval krom vánočních stromečků, dárků a ryb ještě něco. Nejspíše pletení pomlázek a barvení vajec o Velikonocích a také obcházení Mikulášů a čertů počátkem zimy.

Všechno jsou to zvyky buď předkřesťanské, nebo alespoň mimocírkevní. Teoreticky vzato jsou hlavním křesťanským svátkem Velikonoce, kdy došlo ke Kristovu zmrtvýchvstání. V případě mnohem méně významných Vánoc ostatně křesťanské církve nikterak netrvají na tom, že právě toto datum narození Ježíše z Nazareta je historické.

Skomírá, ale přežije

Vzhledem k tomu, že na výšinách kolem Betléma ležívá koncem prosince údajně zhusta sníh, byli pastýři se svými stády v širém poli asi někdy jindy. Ale archetypální propojení narození Spasitele se zimním slunovratem je neobyčejně silné.

Zimní slunovrat býval v dávných dobách svátek značně dramatický: Slunce se postupně ztrácelo v mlhách a temnotách a nebylo do poslední chvíle jasné, zda šamanovo intenzivní chřestění a bubnování i tentokrát způsobí, že se zázračně začne opět vracet a zánik světa se opět o rok prodlouží.

Jakási podivná reminiscence tohoto dramatu se ještě nedávno odehrávala i v podobě komunistického "boje o zrno" během žní - do poslední chvíle nebylo jasné, zda se heroické snažení Strany zdaří a svěřený pracující lid bude zachráněn od smrti hladem.

Advent v mírném pásmu severní polokoule patří k nejpochmurnějším částem roku a rovněž hektické účetní uzávěrky, zběsilé nakupování a podnikové oslavy by obecně podporovaly v lidu názor, že je krátce před koncem světa a jeho osud už visí jen na vlásku.

Ze vzpomínek C. G. Junga

C. G. Jung zanechal ve svých spisech krásnou historku o tom, jak se badatel z cizí kultury zeptal osvíceného curyšského měšťana, jaké starodávné náboženské obřady vykonává během roku.

Osvícenec se shovívavě usmál a prohlásil, že s takovými překonanými pověrami už dávno skoncoval a pohlíží na svět výhradně očima vědy. Jak se ovšem výzkumník zaradoval, když uviděl v jarním podvečeru svůj objekt v zahradě tajně rozmisťovat pestře omalovaná vejce a idoly v podobě zajíčků. Konečně něco zajímavého v životě na pohled fádního šosáka!

Na vyčítavou otázku badatele, proč mu takto bizarní, archaický a pro religionistu nadmíru zajímavý obyčej zatajil, odpověděl, že to přece není žádné náboženství, to se jen tak dělá kvůli dětem...

Kdyby pozorovatel z jiné kultury sledoval předvánoční rej, sebeméně by nepochyboval, že se jedná o největší svátek roku. Trochu by jej mátlo, že se o týden rozchází se změnou kalendáře, a o tři dny také se zimním slunovratem, ale s tím už by se nějak vyrovnal.

Co by jej zaujalo nejvíc, je fakt, že si v této době křesťanské božstvo žádá oběť kapra a mladého smrku. Oboje se rituálně usmrcuje: stromek uříznutím a teprve poté se pentlí a věnčí, což je v mnoha tradicích počin pro zacházení s obětovanou bytostí typický. Rostliny se v řadě kultů obětují hojně, vzpomeňme na utrhané květy na oltářích katolických či buddhistických, či na chryzantémy přinášené o Dušičkách našim mrtvým.

I kapr se musí obětovat až v patřičný moment a do této doby se pasážuje v pouličních kádích a tento akt je regulován řadou předpisů - bizarní regule o tom, že kaprovi musejí být před smrtí zakryty oči, naznačuje, že se mu přisuzují vlastnosti podobné například lidským odsouzencům.

Také občasné vypouštění kaprů s mizivou nadějí na přežití má buddhistickou obdobu, kapr byl ostatně v antice i na Dálném východě ryba minimálně poloposvátná. Není dost dobře možné si jej koupit zmrazeného, což by bylo zdánlivě pro všechny zúčastněné strany jednodušší - ani zdobení araukárií či fíkusů v květináčích se přes eleganci, levnost a jednoduchost nerozšířilo.

Když jsem kdysi v Istanbulu viděl na ulicích ohrádky s ovcemi určenými pro muslimský Svátek obětování, nemohl jsem si sta a jedné paralely s vánočními kapry nevšimnout...

Život jako dar

Navzdory obecně krizí stísněným náladám (jedná se ostatně o nevýznamnou lapálii, bývaly také Vánoce válečné) můžeme doufat, že i letos se Světlo vynoří z mlh, slunce se navrátí.

A světu bude dán zase nový nezasloužený rok k dobru.

Autor je biolog a filozof